Krojovaná mše při příležitosti Slavnosti Těla a Krve Páně

Slavnost Těla a Krve Páně, lidově Boží Tělo je svátek římskokatolické církve, kterým se zdůrazňuje reálná přítomnost Ježíše Krista jako Boha i jako člověka v eucharistii. Podle nauky katolických, pravoslavných a ostatních starobylých křesťanských církví východu dochází při slavení mše k transsubstanciaci (přepodstatnění) obětovaného chleba a vína v Tělo a Krev Ježíše Krista.

Slavení svátku může být provázeno nápadnou zvyklostí, kdy z kostela vychází průvod, v němž je nesena Svátost oltářní, a na čtyřech předem určených místech (náměstí, sochy svatých, morové sloupy apod.) se konají krátké pobožnosti. 

Do třetího a čtvrtého pokolení I Jana Herbena:

(...) jeho matka vypravovala, jak připravovala na zítřejší den obrazy a roucha, protože u jejich domu odjakživa o Božím těle stával oltář. I za nebožíka bratra jejího, třeba byl neženat, strojíval se oltář na domovních vratech, neboť si to vzaly na starost ženy a děvčata z přízně nebo z kmotrstva. (...) Slavnost Božího Těla se konala s muzikou a velikou slávou. Počasí samo bylo sváteční, obloha čistá, mírný větřík a vůně letního odpoledne. Hrabcovi byli všichni v průvodě i v kostele. Hrabcové srdce přitom usedalo žalem, když průvod minul jejich dům a ona si představila, jak zamalička u jejich domu býval oltář a jak kněz od něho dával požehnání. (...)